Chcete skončit s prokrastinací? Nesnažte se tolik!
Prokrastinace je to, když místo toho, abychom náš čas věnovali věcem smysluplným pro náš vysněný život, věnujeme náš čas věcem, které pro náš život mají smysl minimální, nebo dokonce vůbec žádný!
Kdo z vás někdy zažil něco takového? Dostaneme silný impuls, vytkneme si cíl, uděláme rozhodnutí.
Když sníme o životní změně, často nás ovládne vzrušení, kterému podlehneme a pak se s plnou vervou snažíme udělat příliš mnoho příliš rychle a příliš brzy.
A ve většině případů ve velmi krátkém čase pocítíme zklamání. Protože jsme vydali mnoho energie a cíl je v nedohlednu. A tak náš cíl zavrhneme a nebo se začneme poohlížet po nějakém novém, u kterého budeme mít pocit, že to bude snazší a že ho dosáhnete rychle. Prokrastinujeme. Nevědomé návyky často formují naše vědomá rozhodnutí!
Všimněte si, že se každému z nás se každý den přihodí pár nenápadných věcí, které pak mají na podobu zbytku dne velký dopad.
Okamžik, kdy se rozhodnu uvařit si zdravé jídlo a nebo si objednám pizzu, okamžik, kdy se rozhodnu, jestli si budu číst knihu, nebo v pohodlí gauče koukat na film. Chvilka, kdy se rozhodnu zkontrolovat si telefon a nakonec do displeje civím 20 minut.
Naše podvědomé návyky nám mohou zavést kamkoliv, proto je potřeba mít tyto klíčové okamžiky pod kontrolou!
Zlozvyky (i pozitivní návyky) jsou jako nájezdy na dálnici! Navedou Vás na určitý směr a než se nadějete, uháníte plnou rychlostí kam jste nechtěli.
Vědci prokázali, že 40 - 50 % toho, co každý den děláme, lze připsat na vrub návykům.
Co málokdy ve svém denním programu přeskočíme, nebo uděláme jinak?
Většinou nějaký drobný, prostý úkon. Například když každé ráno děláme totéž. Hygiena, oblékání, snídaně, kontrola telefonu…., zautomatizujeme si to.
Časem nám to připadá snadné a přirozené.
Pokud chceme skončit s prokrastinací, změnit svůj život, návyky musí být VSTUPNÍM, nikoliv výstupním bodem našeho konání!
Pravidlo 2 minut.
Náš nový návyk tedy musí být zpočátku co nejsnazší! Téměř každý návyk lze zredukovat na dvouminutovou verzi:
Z "Před spaním si něco přečtu" se stane "Před spaním si přečtu jednu stránku".
Z "Ráno budu cvičit jógu 30 min" se stane "Udělám 10 kliků a 10 sklapovaček".
Z "Odpoledne uběhnu 5 km" bude "Jak přijdu z práce obleču se do oblečení na běhání".
Uběhnout maratón je pro většinu z nás velmi obtížné, uběhnout 10 kilometrů je obtížné, ujít 10.000 kroků je průměrné náročné, jít 20 minut je pro nás snadné, obléct si sportovní oblečení a zavázat tenisky je velmi snadné.
Teď si asi myslíte, že jsem blázen. Nebo přinejmenším, že burcovat se k 10 klikům denně či k jednomu telefonátu denně je divné.
Není. Funguje to! Musíme mít na paměti o co nám jde!
Smyslem našeho úsilí není zvládnout jeden drobný návyk, nýbrž vybudovat si pravidelný návyk.
Návyk se nejprve musí vytvořit a pak se teprve může zdokonalovat.
A důležitá poznámka.
Hranici svého diskomfortu překračujte přiměřeně, ale vždy. Laťku si zvyšujte, ale postupně. Nesnažte se tolik! Při novém návyku zůstaňte vždy pod hranicí okamžiku, kdy byste se do něj měli začít velmi nutit.
Ernest Hemingway: "Nejlepší je přestat, když si myslíte, že Vám jde práce od ruky!"
Nejlépe je přestat, když jsme dosáhli nadšení, dosáhli jsme pokroku, něco se povedlo, máte dobrý pocit!
Tento přístup a postupy jsou tak funkční také proto, že mají obrovský vliv na naši identitu, charakter který si chceme vybudovat. Pokud budeme cvičit třeba jen na 10 minut a denně, hlasujeme při vědomém rozvodování pro svou novou identitu.
Nesoustřeďme se na svou kondici, ale na to, jakým typem člověka se chceme stát. Co chceme, aby byla naše přirozenost. Chceme být člověkem, který péči o svou vitalitu dává na první místo.
Stáváme se člověkem, jakým chceme být!
Pak stěží mineme nájezd na dálnici (nebudeme prokrastinovat), který vede k našemu vysněnému životu!
Přeji Vám hodně trpělivosti a radosti na cestě za Vašimi sny! Když si budete myslet, že to dokážete, tak to dokážete!
Volně upraveno podle knihy Atomové návyky od Jamese Cleara.