Náš život, naše cíle.
Náš život se skládá z cílů a z cest k těmto cílům. Tyto cesty jsou lemovány úsilím, odhodláním, nasazením, odříkáním. Často tyto cesty končí dosažením vrcholů vítězství a nebo ve slepých uličkách zklamání a proher.
To jak si stanovujeme naše cíle a to, jak k nim přistupujeme, utváří náš život více, než si myslíme.
Jak velké a náročné by naše cíle měly být?
Jak k nim přistupovat?
Proč se nám je nedaří vždy naplňovat?
Jaký mají cíle vliv na náš další život?
V čem spatřujete rozdíl například mezi těmito cíli:
- Chci uběhnout 10 km, nebo
- Chci se stát běžcem.
- Chci přečíst knihu, nebo
- Chci se stát čtenářem.
- Chci zhubnout 10 kg, nebo
- Chci být zdravý a aktivní.
- Chci zvýšit výkonnost zaměstnanců, nebo
- Chci být leadrem.
Ty první se nám daří plnit častěji než ty druhé.
Ty první jsou spíše jednorázové, rychleji dosažitelné, a mnohdy k nim postačí jednorázové, či krátkodobě koncentrované úsilí. Jsou také více "viditelné", mnohdy bezprostředně oceňované, třeba obdivem našeho okolí. Jsou jaksi atraktivnější.
Ty druhé vyžadují spíše dlouhodobé úsilí, jejich dosažení, či cesta k nim není tak jednoduchá, viditelná a oceňovaná, protože výsledek se objeví až někdy v budoucnu.
Ke splnění těch prvních stačí mnohdy překročit naši komfortní zónu jen na nezbytnou, zpravidla krátkou dobu a pokud vůbec.
Ke splnění těch druhých to nestačí. Na cestě k nim jsme podrobováni zkouškám diskomfortu trvale a opakovaně. Musíme neustále prokazovat pracovitost, vůli, snahu, disciplínu, víru atd.
A pokud se nám jí nedostává, vzdáme to a nastane známý JOJO efekt. Po čase sice zkusíme začít znovu, a pak zase, a tak stále dokola. A taková opakovaná zklamání jsou v ostrém kontrastu s bezprostřední odměnou při dosahování těch prvních cílů.
Proto si zpravidla dáváme cíle prvního typu.
Jenže ty první cíle jsou z pohledu našeho dalšího života "po nich" téměř nepodstatné.
Kdežto ty druhé se stávají trvalou součástí našeho života, součástí našeho JÁ, a posouvají nás k téměř nepředstavitelné budoucnosti.
Cíle prvního typu jsou to cíle "Zvenku dovnitř" a učí nás paradigmatu "Výsledky mne definují", výsledky říkají kdo jsem. Jsme bohužel na výsledky prvního typu vytrvale učení už od známek ve školních lavicích až po KPI v práci.
Jenže to bohužel vede k tomu, že se učíme krátkodobému myšlení, že výsledky chceme hned a za každou cenu, protože když jich nedosáhneme, je v ohrožení naše postavení, status, obdiv a hodnocení ze strany našeho okolí…..
To vede k tomu, že když je cíl nejistý, máme pochybnosti že ho jsme schopni dosáhnout, obáváme se, že bychom nemuseli uspět, tak takové cíle odmítáme, zpochybňujeme a nebo si klademe cíle jednodušeji dosažitelné, s menší ambicí.
A nevědomky se tak učíme být na sebe méně přísní, podkopáváme svou cílevědomost, ambice, odhodlání, stáváme se apatičtí, závistiví, přestáváme snít, přizpůsobujeme se na náš úkor. Stáváme se produktem okolností. Stáváme se někým, kým bychom dříve být nechtěli.
Vzdáváme se, chybí nám vůle, jsme pesimističtí, negativní, cítíme se nesvobodni, závislí a nešťastní.
Cíle druhého typu vyžadují opačný přístup. Zcela opačný. Přístup "Zevnitř ven".
Nejprve se musíme rozhodnout kým se chceme stát, kým chceme být a uvěřit tomu, že toho jsme schopni dosáhnout. Že to dokážeme.
A pak se krůček po krůčku vydat na cestu, ubezpečovat se , že postupujeme správným směrem, byť jen o malý kousek, ale postupujeme.
Kdykoliv přečtu stránku knihy, jsem čtenář. Kdykoliv jdu běhat, jsem běžec. Kdykoliv sním zdravé jídlo, stávám se zdravějším. Kdykoliv podpořím své zaměstnance, stávám se leadrem.
Je to jako chodit do posilovny a cvičit. Vytrvale. A svaly porostou, sice pomalu, ale porostou. Stačí, abych každý další den cvičil s těžším závažím, ale těžší třeba jen o 1%! Ale nesmím přestat, protože po pár dnech bych musel začínat od začátku.
Vytvářejme si žádoucí atomové návyky. Měňme nastavení naší mysli.
A tím se naší identitou stane sebedisciplína, odhodlání, vůle, optimismus, cílevědomost, hluboká duševní vyrovnanost a štěstí, sebedůvěra a klid, nadhled, tvořivost a flexibilita atd.
A tato identita nám pomůže překonávat jakékoliv překážky v životě, plnit si sny, přestože se zdají nedosažitelné. Nevzdávat to. A když se cíl vzdálí, tato identita nás k němu opět posune.
Ano, naše cíle nás definují aniž bychom si to dostatečně uvědomovali.
A proto k nim přistupujme smysluplně, s rozvahou, vážností a odpovědností.
Soustřeďme se na cestu, proces, potřebné návyky. Výsledky se o sebe postarají!
Volně podle myšlenek z knih:
C.Dwecková - Nastavení mysli
J.Clear - Atomové návyky
