Síla pochybností

Možná jste to zažili také. Účastníte se diskuse více lidí nad určitým tématem. Máte pocit, že "o tom něco víte". Opíráte svůj pocit o opakovanou praktickou zkušenost, o teoretický background z několika knih, které jste přečetli, z konferencí, kterých jste se zúčastnili.

A najednou zazní z úst "funkčně" nejvyššího ve skupině názor, který popírá, či zpochybňuje vaše poznatky a vaše vnímání. Dokonce tento "funkčně" nejvyšší ze svého názoru učiní závěr a chce po skupině, aby jej odsouhlasila.

Chceme se ozvat, namítnou relevantní argumenty, negovat učiněný závěr někoho jiného.

Začneme pochybovat. Mám, nemám?

Nakonec sebereme svou odvahu a kuráž a obezřetně naznačíme, že by bylo možná zajímavé zvážit i jiné možnosti, protože ten názor a závěr druhého není v souladu s našimi zkušenostmi.

Reakce na náš názor, které se nám dostane, byť jsme byli asertivní, je něco ve smyslu: "A kde jste na to přišel? Co to tady blábolíte! Minule jsme takto postupovali, tak proč bychom to teď kvůli Vám měli měnit. Vy jste nějaký chytrý".

To nás trochu podpíchne a reagujeme relevantnějšími informacemi, podklady a důkazy. Obhajujeme fakta a skutečnosti, které uznává a respektuje odborná veřejnost v dané oblasti či oboru. Ale jako bychom přilévali olej do ohně. "To z nás chcete dělat blbce? Vy to asi chcete jako zakázku? Co tím vlastně sledujete? Nemáte pravdu! …..

A najednou si uvědomíme, že na to vlastně nevíme jak reagovat. Že my říkáme: "Ten čtvereček je zelený" a na stole skutečně leží zelený čtvereček a protistrana říká: "Nene, to kolečko je červené" , tak že na to vlastně nemáme co říct.

A rezignujeme. Vezmeme zpátečku. Ustoupíme. Dokonce se i možná omluvíme.

"Jedním z principů našeho života je Dunning-Krugerův efekt.

Efekt je: "Lidé, kteří mají nízkou úroveň dovedností, dělají chybné závěry a dělají špatná rozhodnutí, ale nejsou schopni si uvědomit své chyby kvůli své nízké úrovni dovedností."

Nepochopení učiněných chyb vede k přesvědčení o vlastní správnosti, a tedy ke zvýšení důvěry ve svá rozhodnutí a v sebe sama a také k vědomí své nadřazenosti.

Dunning-Krugerův efekt je tedy psychologickým paradoxem, se kterým se v životě často setkáváme: méně kompetentní lidé se považují za profesionály a kompetentnější lidé o sobě a svých schopnostech spíše pochybují.

Čím nižší úroveň kompetence, tím vyšší sebevědomí.

Za výchozí bod svého výzkumu označili Dunning a Kruger slavné výroky Charlese Darwina "Neznalost častěji plodí sebevědomí než znalosti" a Bertranda Russella: "Jednou z nepříjemných vlastností naší doby je, že ti, kdo se cítí sebevědomě, jsou hloupí a ti, kteří mají alespoň nějakou představivost a porozumění, plni pochybností a nerozhodnosti."

Pokud máte znalosti, dovednosti, zkušenosti, uplatňujte je, konfrontujte je empaticky s jinými, protichůdnými. Podrobujte názory druhých kritickému myšlení postaveném na faktech a důkazech.

A zvlášť v situacích, kdy je nekompetentnost druhých evidentní a ti druzí ji nevidí. Nastavujte zrcadlo. Ne proto, abychom druhé umlčeli, ale proto, abychom se společně posouvali, rostli.

Jen tak můžeme přispět k tomu, že nezgenerujeme jenom proto, že budeme mlčet, když víme!